Pohled za dveře exekutorského úřadu I
Nejprve chci zdůraznit, že exekutor není státním orgánem. Takže hrabe jako každý jiný soukromník. Přemlouvá oprávněné, aby k němu své pohledávky dávali a snaží se jim nabídnout co nejrychlejší a nejefektivnější vymožení.
Před pěti lety jsem nastupovala do chaosu papírových spisů - ty byly všude (na stolech, v každé kanceláři ve skříních, na chodbě a v archivu). Každý na úřadě dělal tu samou práci, jen tři holky fungovaly jako pošta.
Po nástupu jsem na chodbě ve skříni dostala přidělený budník, kde mi každé ráno přistála práce a občas i v průběhu dne. Následovala ranní rozcvička - popadla jsem dané papíry a jala se příslušné spisy hledat. Většinou to byl úkol pro detektiva, protože málokdo dával do systému poznámku, že má spis u sebe. Po úspěšném lovu se zpracovávala daná pošta, kvůli které se spis hledal. Vydat jeden exekuční příkaz mi zabralo kolem deseti minut - vystavit, vytisknout, orazítkovat, vytisknout si obálku, zalepit a odpoledne všechny obálky odnést ke třem holkám jménem pošta. Navíc když se tiskla obálka, byl samozřejmě tisk nastaven trochu jinak a na tiskárnu vám nikdo jiný v kanceláři nemohl nic dalšího poslat, jinak se celý tisk zpackal. Dodnes si pamatuju hlasité vyvolání: "Obálka".
Když si uvědomím, že v podobném chaosu dodnes fungují soudy, tak se nedivím, že je všude a ve všem takový čurbes. Někdy mi trvalo i měsíc, než jsem nějaký spis našla. Odpoledne to pokračovalo, protože spisy se zase musely založit zpět a také do nich zakládat dokumenty a doručenky, na které se nemuselo nijak reagovat.
Cca jednou za měsíc se konala brigáda v archivu, což znamenalo, že se pět lidí (víc se jich do archivu nevešlo) obléklo do monterek a vyrazilo zakládat dokumenty do archivních spisů.
Systém “všichni všechno“ začínal pomalu nevyhovovat nárůstu práce. Proto se začala decentně rozdělovat. Pronajali se další kanceláře a přesunuli se tam zapisovatelé nových spisů. Začalo se přijímat více lidí.
Když přišel povinný něco vyřídit na úřad, šel nahoru přímo do naší kanceláře, pokud jsme byli na řadě. Být na řadě znamenalo, že ten den přijímá lidi naše kancelář a když bylo volno od lidí, braly se telefony. V každé kanceláři byl jen jeden telefon. Kolegyně, když nestíhala práci, ráda dělala change – dala mi její spisy a já jí za mě telefon. Nerada telefonuji, protože jsem na ty lidi moc hodná.
Jednou přišel jeden naštvaný povinný a na kolegyni začal dost nevybíravě křičet. Kdyby měl zbraň, tak nás postřílí všechny. Od té chvíle se začala řešit otázka bezpečnosti.
Exekutor s povinnými vůbec nejedná. To musí být hodně výjimečný případ. Všechno jsme vyřizovaly my.
Byla to doba přátelství, zmatku, stížností a papírování – když se například dělaly v jednom spise součinnosti, muselo se usnesení 10x vytisknout, ověřit a orazítkovat. Neumíte si představit, kolik razítek jsem nabouchala a nedej bože, když jsem to spletla. Bylo to fajn, že každý uměl všechno a skoro se vším jsme si poradili. Jediní dva lidé s právnickým vzděláním byli exekutor a doktorka.
Do práce jsem chodila ráda. Věděla jsem, že dvakrát denně uvidím všechny kolegy na chodbě u spisů. Atmosféra byla přátelská a i samotný exekutor s námi mluvil a byli jsme pro něj lidi. Výplatu jsme dostávali včas a na ruku. Kolegyně vtipkovaly a bylo nám dobře. Škoda jen, že ty z nově pronajaté budovy jsme viděli jen na vánočním večírku. Jo i bavit jsme se dokázali a nebyl problém nějakou párty uspořádat.
Chystaly se ale další změny, o kterých jsme nevěděli - specialitou našeho úřadu je, že se vše dozvíte v den, kdy se to koná a můžete si být jisti, že druhý den to bude stejně jinak.
Saskie Vítovcová
Cinkrlata
Taky se vám někdy stalo, že jste se dostali k nějaké činnosti,kterou jste dělat nechtěli a tak nějak vás to pohltilo? Začalo to prostě... Ztracenou náušnicí..
Saskie Vítovcová
Chlapeček s panenkou
Setkáváme se neustále se smutnými příběhy, ale na otevření očí druhým není nikdy pozdě. Tento příběh není můj osobní, na síle mu to však nijak neubírá..
Saskie Vítovcová
Jdeme na to - roztáhni nohy..
Bolí to a to dost. A chce to pravidelné opakování, ale jednou ta bolest přejde a jak by řekl klasik - je to tam.
Saskie Vítovcová
Někdo to rád horké
Vlézt dobrovolně do 41°C se hýbat a zaujímat pozice vrány nebo žáby? Někdo to rád vážně horké..
Saskie Vítovcová
Rwanda - připomínka genocidy
Silnější vyhrává. Skvrna na košili OSN. Přesně před 19 lety právě začal druhý den Rwandské genocidy.
Další články autora |
Atentát na Fica. Slovenského premiéra postřelili
Slovenského premiéra Roberta Fica ve středu postřelili. K incidentu došlo v obci Handlová před...
Fico je po operaci při vědomí. Ministr vnitra mluví o občanské válce
Slovenský premiér Robert Fico, který byl terčem atentátu, je po operaci při vědomí. S odkazem na...
Fica čekají nejtěžší hodiny, od smrti ho dělily centimetry, řekl Pellegrini
Zdravotní stav slovenského premiéra Roberta Fica je stabilizovaný, ale nadále vážný, řekl po...
Pozdrav z lůžka. Expert Antoš posílá po srážce s autem palec nahoru
Hokejový expert České televize Milan Antoš, kterého v neděli na cestě z O2 areny srazilo auto, se...
Putinova časovaná bomba. Kadyrov umírá, rozjíždí se krvavý boj o trůny
Premium Ramzan Kadyrov ještě dýchá, v Čečensku se však už začíná hledat jeho nástupce. Naznačují to i...
VIDEO: V Londýně hořel autobus. Hasiči požár zvládli až po více než hodině
Pět hasičských vozů a třicet hasičů zasahovalo v sobotu odpoledne v Twickenhamu na jihozápadě...
Sněmovna bude příští týden schvalovat sporné zkrácení doby oddlužení
Sněmovna bude příští týden schvalovat sporné zkrácení doby oddlužení z nynějších pěti let na tři...
Nizozemec si na zahradě postavil hrad, jeho interiér láká turisty z celého světa
Šestasedmdesátiletý Nizozemec Gerry Halman si na své zahradě postavil pětipatrový hrad. V...
Poštovní známka po bagetě i voní. Francie uctila symbol gastronomie
Francouzská pošta představila novou známku s obrázkem bagety převázané stužkou v barvách trikolory....
Akční letáky
Prohlédněte si akční letáky všech obchodů hezky na jednom místě!
- Počet článků 37
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 639x