Chlapeček s panenkou

Setkáváme se neustále se smutnými příběhy, ale na otevření očí druhým není nikdy pozdě. Tento příběh není můj osobní, na síle mu to však nijak neubírá..

Den před Vánocemi jsem šla do supermarketu dokoupit dárky, které jsem dosud koupit nestihla. Když jsem uviděla ten dav lidí a nekonečné fronty, přešla mě chuť. Začala jsem se pro sebe vztekat: "Můžu tu čekat tejden, nic nestíhám a ještě toho mám tolik k zařizování. Vánoce jsou čím dál tím víc otravnější, kdyby se tak dal celý ten blázinec zakázat! Zrušila bych celý svátky, vždyť mi ty nervy v hajzlu za to vůbec nestojí!"

Nakonec jsem se přece jenom probojovala do oddělení s hračkami a začala jsem pro změnu nadávat na ceny. Vždyť ani nevím, jestli si s tím vůbec moje děti budou hrát!!!

Když jsem tak bloudila mezi regály, uviděla jsem jednoho asi 5letého chlapečka, který si k sobě tulil panenku. Měl strašně smutný pohled, když hladil panenku po vlasech. Potom se otočil ke starší dámě vedle něho a říkal jí: ,,Babi a jseš si jistá, že nemám tolik peněz, abych koupil tu panenku?" Babička mu odpověděla: ,,Víš přece, že opravdu nemáš dost peněz, zlatíčko a ani já ne.''

Potom poprosila vnuka, aby na ni chvilku počkal, že se jde ještě na něco podívat a rychle odešla. Chlapeček tam stál a pořád měl v rukou panenku. 

Nakonec jsem k němu šla a zeptala se ho: "Ahoj, řekneš mi komu chceš koupit tu panenku?" 

"Tu panenku chtěla moje sestřička k Vánocům. Ze všeho nejvíc. Byla si jistá, že jí panenku Ježíšek přinese pod stromeček."

"Tak když jí tak chtěla, tak jí Ježíšek určitě přinese, neboj."

"Ne, ne, (zakroutil hlavou) tam kde je, nemůže Ježíšek přinést dárky. Aby panenku dostala, musím jí dát mamince, aby jí Adélce dala až tam půjde." Oči mu přitom ještě víc zesmutněly. "Moje sestřička šla totiž k Ježíškovi, aby byla s ním a aby mu nebylo smutno. A tatínek mi povídal, že i maminka za chvilku půjde za Ježíškem, tak jsem si myslel, že by jí tu panenku mohla vzít, víš?"

Potom mi ještě ukázal jednu fotku, na které se smál a cákal rukama ve vodě. "Tuhle fotku bych jí chtěl taky poslat, aby na mě nezapomněla. Mám jí moc rád a nechci, aby někam odešla, ale tatínek říkal, že musí, aby taky Adélce nebylo smutno."

Zase se podíval těma smutnýma očima na panenku.

Rychle jsem vyndala peněženku a nepozorovaně jsem si z ní vybrala peníze a řekla jsem mu:
"Pojď, přepočítáme tvoje peníze, jestli by to třeba vážně nestačilo na tu panenku."

Tajně jsem přidala k penězům, které mi podával, ty svoje tak, aby si toho nevšimnul a začali jsme počítat. Bylo to dost peněz na panenku a ještě mu něco zůstalo.

Chlapeček zavolal: "Děkuju Ti, Bože, že mám dost peněz", a celý zářil.

Pak se na mě podíval a řekl: "Víte, tatínek mi vysvětlil, že všechno na světě řídí pan Bůh a že umí všechno splnit a proto jsem ho včera poprosil, aby mi dal dost peněz na tuhle panenku a on mi to splnil. Ještě jsem chtěl něco koupit mamince, ale nechtěl jsem prosit o tolik věcí. Maminka má totiž ráda bílé kytky, co hezky voní a píchají, ale nevím, jestli nejsou moc drahé."

O pár minut později se vrátila chlapečkova babička a odešli.

Po tomto setkání jsem pokračovala v nákupech, ale už v jiné náladě. Stále jsem na něj musela myslet.

Pak mi to došlo - vzpomněla jsem si, co jsem četla před dvěma dny v místních novinách. Opilý řidič náklaďáku se čelně srazil s osobním autem, které řídila mladá žena a vzadu v sedačce vezla malé dítě. Děvčátko na místě zemřelo a matka byla ve velmi kritickém stavu v nemocnici.

Dva dny po události v obchodě jsem si přečetla článek, který oznamoval, že žena zemřela. Běžela jsem do květinářství koupit kytici bílých růží a odhodlala se jít na pohřeb.

Na místě, kde se mohou příbuzní naposledy rozloučit, ležela mladá žena v rakvi, v ruce měla kytici bílých růží, vedle sebe měla položenou chlapečkovu fotku a tu panenku.

S pláčem jsem utíkala ze hřbitova. Láska, kterou cítil ke své mamince a sestřičce byla neuvěřitelná a nepředstavitelná. A jeden opilý řidič mu za setinu sekundy sebral maminku a sestřičku, které miloval a změnil tak celý jeho život.